Síla vzájemné podpory mezi vrstevníky - Mladí lidé jako zastánci duševního zdraví

Duševní zdraví – Tabu, nebo ne?

Zajímalo vás někdy, jestli se mladí lidé baví o svém duševním zdraví i bez přítomnosti dospělých? Nejlepší způsob, jak to zjistit, je se jich zeptat.
“O duševním zdraví mluvíme s kamarády – o tom, jak se cítíme, co nás trápí, o obavách ze známek ve škole, a tak,” vysvětluje sedmnáctiletá Slovinka Petra Švigelj. Její vrstevník, Aljaž Pene, jemuž je taktéž sedmnáct, dodává:
“Ano, často se bavíme o tom, co se aktuálně děje v našich životech a o problémech, kterým momentálně čelíme. Vyměňujeme si názory a navzájem se podporujeme.”
Osmnáctileté dívky ze Srbska Ana Kovacevic a Sofija Nedeljkovic se nicméně domnívají, že duševní zdraví je stále tabuizované téma, o kterém je lidem nepříjemné mluvit, zejména pokud se potýkají s již konkrétní diagnózou.
“Pokud někdo zmíní téma duševního zdraví, lidé si okamžitě vybaví problémy” říká Sofija se zřetelnou frustrací v hlase.
„Lidé vidí nemoc a nechtějí mít nic společného s někým, koho považují za 'nenormálního',“ dodává Ana.

Od účastníků k lídrům

Petra, Aljaž, Ana a Sofija se v listopadu loňského roku zúčastnili školícího kurzu Peer-to-Peer Mental Health Support v Bulharsku zaměřeného na podporu mladých lidí v aktivním šíření diskuze o duševním zdraví mezi vrstevníky.
Během kurzu získali praktické zkušenosti s vedením aktivit souvisejících s duševním zdravím. Petra přiznává, že to pro ni bylo stresující, protože není zvyklá mluvit na veřejnosti:
„S Aljažem jsme si vybrali hry typu limbo (pohybová hra, kde se hráči snaží záklonem projít pod tyčí bez dotyku, pozn. překl.) a počítání – zábavné aktivity na zlepšení nálady. Velmi mě potěšilo, že se ostatním účastníkům hry líbily.“
Volba her, které doposud nikdo neznal, byla pro Aljaže oříškem, protože vysvětlit srozumitelně jejich pravidla v cizím jazyce, bylo složité.
Ana a Sofija vedly cvičení, při kterém účastníci vypsali své osobní hodnoty a postupně je vyřazovali, dokud jim nezbyly jen tři hlavní. Nejčastěji se na prvních třech místech objevovaly hodnoty jako rodina, svoboda a láska. 
„Byla to skvělá zkušenost, která nás naučila, jak vést skupinu lidí. Přiměli jsme ostatní zamyslet se nad svými hodnotami a jak je reflektovat ve svém životě. Věřím, že to také pomohlo lidem lépe poznat sebe sama,“ usmívá se Sofija. 
Ana, která by jednou ráda studovala psychologii, říká, že se naučili hodně o aktivním naslouchání, vyhýbání se odsuzování druhých a dalších klíčových bodech, na které je třeba se zaměřit. Po návratu do Srbska dívky uspořádaly seminář o duševním zdraví pro místní mládež.
„V loňském roce jsme se workshopů účastnily. Teď, když jsme zkušenější, je budeme vést,“ dělí se o své plány Ana a Sofija.
Co se týče Petry a Aljaže, necítí se ještě zcela připravení na vedení aktivit, ale vzali si z této zkušenosti cenné poznatky. Oba věří, že budou mít příležitost využít to, co se naučili, v každodenním životě na sobě i ve prospěch svých přátel.

Pozitivnější, holistický přístup

Petra, Aljaž, Ana a Sofija odcestovali do Bulharska s úmyslem podpořit místní aktivity vrstevníků ve spolupráci se zdejší pracovnicí s mládeží.
„Oceňuji, že jsme se na duševní zdraví dívali spíše z pozitivní perspektivy, než abychom se zaměřovali na negativní aspekty,“ říká Leja Terbuc, která mladé Slovince doprovázela.
Učitel přírodních věd působící v srbské mládežnické organizaci Novotarium, Milan Isljamovic, souhlasí:
„Většinou se zaměřujeme na konkrétní problém, a to i ve školách, kde máme psychology. Podpora duševního zdraví a preventivní práce téměř neexistují.“
Terbuc, která pracuje ve středisku péče o mládež Strokovni centrum Mladinski dom Malči Beličeve Ljubljana, se domnívá, že přístup, kdy je duševní zdraví vnímáno pozitivně, pomáhá posílit duševní pohodu budováním pozitivních aspektů jako jsou emoční odolnost, sebepéče či vzájemná podpora. 
„Je nejen důležité chápat duševní zdraví jako holistickou oblast, kde jsou negativní i pozitivní faktory součástí každodenního života, ale také hledat rovnováhu, která podpoří zdravý vývoj a celkovou pohodu,“ shrnuje své úvahy. 
Isljamovic se domnívá, že i mezi mladými lidmi panuje obecný nedostatek porozumění holistické povaze zdraví. „Mladí lidé se zaměřují především na to, aby vypadali zdravě a fit, ale často zanedbávají méně viditelné aspekty wellbeingu.“

Vzájemná podpora otevírá příležitosti

Isljamovic má spoustu nápadů na podporu duševního zdraví. Někdy je podle něj potřeba mladé lidi „obalamutit“ k aktivnímu zapojení tím, že téma duševního zdraví naváže na důvěrně známé aktivity.
„Propojování duševního zdraví s věcmi, které je baví, zvyšuje otevřenost a chuť se zapojit. My jsme jej spojili s kreslením komiksů a superhrdinů. Nyní bych rád prozkoumal spojení duševního zdraví s pěti smysly.“
On i Terbuc vidí velký potenciál ve spojení duševního zdraví s tvůrčími a uměleckými činnostmi.  Isljamovic poznamenává, že umožňují různé způsoby a formy sebevyjádření, „něco víc než jen slova“.
Terbuc má velkou radost z nových poznatků z oblasti vzájemného učení a práce s vrstevníky, které získala:
„Pozitivně mě překvapily nápady mladých účastníků a aktivity, které vedli, včetně toho, jak si v průběhu školení navzájem pomáhali a podporovali se. Například Petra a Aljaž museli několikrát vystoupit ze své komfortní zóny, ale dostalo se jim velké podpory ze strany mentorů i svých vrstevníků.“ 
Všimla si také, jak se pouto mezi účastníky školení začalo v jeho průběhu prohlubovat.
„Upevňování vztahů vedlo k otevřenějším rozhovorům o osobních problémech a strategiích, jak je zvládat, což dokazuje, jakou sílu má vzájemná podpora mladých lidí.“
Terbuc i Isljamovic oba vyjádřili přání, aby školení trvalo o několik dní déle a proces vzájemné podpory a učení se tak mohl dále rozvíjet.

Duševní boj chlapců v patriarchálních kulturách

Jakožto muž se Isljamovic domnívá, že chlapci čelí v oblasti duševního zdraví zvláštním výzvám:
„Minulost Srbska jako komunistické země znamená, že mýtus silného, dominantního muže je stále přítomný. Od mužů se očekává, že budou tvrdí a nebudou projevovat žádné emoce. Rodiče tento způsob myšlení předávají svým dětem.“
Tyto zastaralé představy způsobují, že chlapci zaostávají v rozvoji emoční inteligence a osvojování si dovedností v oblasti duševního zdraví. Isljamovic však nadále doufá ve změnu a je odhodlán ji ve své komunitě podporovat.
„Je to vtipné a smutné zároveň. V loňském roce se do aktivit naší mládežnické organizace nezapojil žádný chlapec. Letos máme dva – uvidíme, jak to bude probíhat. Muži jsou ve statistikách sebevražd nadměrně zastoupeni, což naznačuje, že se s duševními problémy potýkají, ale nemluví o nich. A pak už je příliš pozdě.“
Isljamovic nikoho neobviňuje, ale věří, že kulturní změna vyžaduje kolektivní úsilí. Zmiňuje příklad:
„Jednou jsme se mladých lidí ptali, co se jim na sobě líbí nebo na co jsou hrdí. Chlapci nedokázali odpovědět, přestože jde o jednoduchou otázku. Později nám vysvětlili, že jim nikdo nikdy podobnou otázku nepoložil. A to je možná to, co bychom měli změnit.“ 

Školení Peer-to-Peer Mental Health Support je součástí Mental Health in Youh Work (Duševní zdraví v práci s mládeží, pozn. překl.), dlouhodobého projektu národních agentur pro Erasmus+ mládež a Evropského sboru solidarity.

Text: Hilma Ruokolainen

Odkazy:

- Přečtěte si více o projektu Mental Health in Youth Work: https://www.oph.fi/en/mental-health-in-youth-work